sobota 27. února 2010

Být obchodníkem jako životní cesta..?

Už dlouho mám chuť zkusit psát blog. Ale vždy, když jsem si říkal, tak teď se do toho dáš, mě něco zarazilo. Myslím, že to byla především má introvertní povaha a potom samozřejmě téma - o čem ty chceš psát..?
Sleduji pravidelně několik blogů, především o "time managementu" a správě času, o podnikání v Česku i za oceánem, o úspěchu i neúspěchu těch, co se o to chtějí veřejně podělit. Naprostá většina těchto blogů mne obohatila. Nejen, že jsem získal na některé věci jiný pohled, ale v mnoha směrech mne inspirovaly. A tím se vracím na začátek, o čem bych vlastně mohl psát?
Budu psát o tom, co vlastně celý život dělám - o prodeji. Určitě jsou společensky důležitější obory lidské činnosti, ale obchod je fenomém. Byl tu v počátku lidské civilizace a bude tu dokud bude lidstvo existovat. Vždy bude důvod směnit "něco za něco", vždy bude existovat "potřeba". A kde je potřeba, tam musí být zákonitě nabídka. 
Obchodu a profesi "obchodníka" se věnuji více než 18 let a dá říci, že jsem vlastně nic jiného profesně nedělal. Prošel jsem pozicí obchodního zástupce u začínající firmy k manažerovi pro klíčové zahraniční zákazníky, pracoval jsem v maloobchodě i v segmentu "away from home", zkusil jsem si domácí prodej stavebního spoření, měl jsem různé šéfy a sám jsem vedl obchodní zástupce, na začátku své kariéry jsem byl podnikatel, který zkrachoval a nyní po tom všem jsem opět sám za sebe a věřím, že už nezkrachuji :-). Potkal jsem mnoho obchodníků, kteří byli opravdu skvělí a dalo se od nich mnoho naučit, potkal jsem také ty, kteří se jenom vezli, potkal jsem podvodníky, kteří celý svůj úspěch postavili na pro mne nepřijatelných morálních principech obchodu, potkal jsem poctivce, kteří se sice nadřeli, ale úspěch nakonec přišel...
Když o tom tak teď přemýšlím, zažil jsem toho dost. A o to všechno bych rád podělil s někým, koho obchod baví, kdo je ochoten naslouchat (jeden z předpokladů dobrého obchodníka) a kdo by chtěl na dané téma diskutovat.
Pokud moje zkušenosti a postřehy někomu trochu pomůžou, bude naplněn smysl tohot blogu.

Maris